Znáte taky ten pocit nejistoty, který se člověka zmocňuje, když dosáhne určité neshody se svým okolím? Já osobně mívám v takovém případě tendenci zpochybňovat vlastní úsudek a tíhnu k připuštění, že jsem něco nepochopil, protože jednoduše nedokážu uvěřit, že by (teď už konkrétně) taková režisérka, jakou je Irena Pavlásková, za přispění vcelku renomovaných herců a štábu vytvořila tak příšerný paskvil, na který se právě chystám naplít.

Tady ale nelze jinak. V existenci recenzovaného snímku opravdu nevidím nejmenší smysl a to ať se na to dívám jakýmkoliv pohledem. Naopak, nořit se do něj hlouběji přináší jen čím dál víc frustrace a zhnusení. Po Halině Pawlovské se tak setkávám už s druhou osobou, která prezentuje výjimečně pokřivený pohled na svět a je popravdě úplně jedno, jestli tou osobou je autorka předlohy Nesvadbová, nebo režisérka Pavlásková, popřípadě obě, když už na tom scénáři spolupracovaly. Rozhodně ale nemám sebemenší touhu to četbou knihy zjišťovat. Naopak zabřednu do zobecňování a uvedu, že na adresu člověka, který je schopný něco takového napsat, jakož i na toho, kterému to připadá zfilmováníhodné, mě napadají jen slůvka, která si radši nechám pro sebe z obavy, že bych je možná začas musel opakovat před soudem.

S hrůzou si uvědomuji, že nejsem schopný, byť jen v krátkosti, popsat děj. Kdybych se pokusil o co nejpřesnější shrnutí, asi bych si to po sobě posléze přečetl, zjistil, že je to nějaká chaotická změť bez konkluze a zase bych to smazal. Přesto by se jednalo přesně o to, co bylo k vidění. Nějaké děvče se na nejrůznějších místech střídavě svléká a obléká za asistence několika měnících se chlapců, což je místy protkáno nějakým pokusem o vyjádření vnitřního pocitu, povrchní debatou s kamarádkou nebo pseudointelektuálním rozhovorem s rodiči. Za slupkou "něčeho lepšího" je ovšem jen neskutečná hloupost a povrchnost. To je pohříchu jediný prvek, který se line celým filmem a paradoxně ho tak částečně tmelí. A věru, kdyby po půlce udělali přestávku, také bych rád odešel domů, ale byl bych zvědavý, jestli druhá půlka bude stejně špatná jako ta první.

A byla. Sice se občas našla nějaká ta hámotina, při níž se ta nespící půlka sálu zoufalstvím zašklebí, ale protože tou dobou už každý chápe, že to není záměr, ale kouzlo nechtěného, nedá se tomu přikládat větší vážnosti. Tento film je postaven na obnažené Danice Jurčové, dialozích a obsazení známými herci. Danica se mi nelíbí, dialogy jsou hloupé a zahráno je to (skoro všemi zúčastněnými) příšerně, tak co s tím? Zkusíme se poohlédnout po nějaké berličce okolo, ať to nevypadá tak zoufale? A vida - kamera! Pane Brabec, promiňte. Obdivuji vás i vaší práci. Obdivuji, jak mistrně nakládáte se sebehorším materiálem, tedy i to, jak jste se zhostil Bestiáře a chci věřit, že nebýt tehdy toho Času Dluhů, asi byste tu Pavláskovou poslal kam jen je vám libo. Ale toto hodnocení jen na vás postavit nedokážu.

Flash trailer ČSFD